Konec hry těžký - nedohratelné

Snad jednou prijde den, kdy zacnes misto "nedohratelne" "nemozne" "spatne udelane" pouzivat "ja to nezvladnu" ci "ja na to nemam"...

Jediny co me napada je opacny problem, zasek "nekde u konce" (ta hra ani konec nema, respektive clovek nepostrehne ze uz jako konec probehl) protoze hra byla extremne lehka (i na nejvyssi obtiznost). A to byl nedavno AC Valhalla a boj s Odinem, rubal jsem ho asi 20 minut nez jsem dal pauzu a sel na net kouknout co ze to mam udelat abych zjistil ze mam "umrit" (nechat se zrubat na 0hp kvuli nejake animaci a "progressu" v naprosto trivialnim souboji).
Ten souboj probihal stylem odin zautoci, ja uhnu, 3x ho rubnu do zad, on uskoci a cele se to neustale opakuje dokola. Pokud neni clovek levej tak je prakticky nemozne umrit (pokud to covek neudela zamerne), boj se nijak nevyviji a odehrava se ve velmi kratce smycce porad dokola.

Tak to je taky dobrý. Ale obecně bych řekl, že oba designové problémy jsou vlastně totožné. Hra, která se nedá dohrát, ať už proto, že to hráč nemůže ukončit, protože ze hry není patrné, že má finální souboj prohrát nebo proto, že se nedá vyhrát nebo-li je oproti celé hře designován úplně jinak.

Výsledek Vallhally nebo Quantum Breaku bude teda stejně blbý, hráč neví, co má udělat a hru nedohraje. Naštěstí se sérií AC už jsem skončil, mám sice rozehrané Oddyssey, ale jestli se k tomu ještě vrátim, nevim. Myslim, že k tomu nejsou trainery na překonání extrémně nudných pasáží námořních soubojů. Takhle jsem zdolal i předchozí díly AC, kde ty námořní pasáže byly a mě nebavily ani trochu.

Jinak hned, jak jsem tu napsal téma, tak jsem šel dát poslední pokus Prince of Persia 2008 a samozřejmě jsem to hned na poprvý zvládnul. Nevim, co to předtim bylo, jestli to bylo někde seknutý nebo jsem dělal něco blbě, že to nešlo, takže tahle hra ok, jinak žádný zákys v té hře není.

Ještě bych dodal, že z jiného soudku jsou hry jako Divinity: Original Sin, ani tu jsem nedohrál, ale ne proto, že by konec byl nepochopitelný, ale proto, že byl zabugovaný. Tenhle typ problémů bych tu ale řešit nechtěl, protože ten může být v čase opraven a nemusí se už ve hře vyskytovat. Nicméně tedaje to jediná hra, kterou jsem nedohrál kvůli technickým obtížím, stejně jako Quantum Brake jsem nedohrál, protože nešlo překonat finálového bosse nebo jsem třeba něco k překonání nesplnil, ale závěr byl tak špatně nadesignován, že netuším, co to mohlo být i přes zkouknutí závěru na youtube.

Musel bych dlouho přemýšlet, brát hru po hře. Vyloučím jakékoliv logické, protože ty jsou zpravidla vždy ke konci těžší a těžší.
Je tomu i v akčních hrách, ale pokud hra má jakýsi mechanismus vylepšování postavy, problém s tím nikdy nemám, protože postavu poctivě vylepšuji, abych měl průchod hrou pohodlnější (teď hraju Far Cry 6). Ale i v hrách bez vylepšování to celkem jde (např. Nihilant z Half-Life mi moc těžký nepřipadal).

Výjimky z toho:

Crysis 1, poslední úroveň. Teď už ani nevím, zda jsem ji nakonec dohrál nebo ne, objevila se mi tam nějaká chyba, kdy jsem měl toho posledního skřeta (Krakena?) na lopatě, odpadly z něj poslední chrániče či co to byla, ale poslední rána z milosti nefungovala. Nepočítám-li závěrečnou animaci, chybělo mi doslova pár vteřin.

Crysis 3, poslední mise, nakonec jsem nedohrál, přestalo mě to bavit, zkoušet to po několikáté.

Doom 2, map30, nedohráno

Dark Forces II, Jedi Knight, souboj s posledním jedim, Jerecem, u toho jsem skřípal zuby

série Far Cry či Just Cause, některé nepovinné "sportovní" mise typu base-jump skoky skrze checkpointy či podobné závody na vodě či ve vozidlech se zadním náhonem, s tím se mi nedaří se vypořádat. Obvykle to jednou zkusím, občas vícekrát a kašlu na to. Možná by pomohlo tyhle mise ovládat gamepadem, což nemám a nechci.

původní Mafia, mise v garážích. Neuvěřitelně mi vadili ti dva mí pitomci, které jsem nedokázal ovládat a zpravidla kvůli ním jsem misi mnohokrát opakoval.

nějaký nový Wolfenstein, jak bylo třeba zlikvidovat jakéhosi ohromného robota na náměstí, to mi připadalo dost otravné a z obtížnosti hry vybočující. edit: a vzpomněl jsem si, že jsem nedohrál tu poslední misi v Return To Castle Wolfenstein.

Pochopitelně to může mít každý jinak.
Já se považuji v tomto ohledu za slabého hráče, proto by mě také nikdy nenapadlo hrát multi, tam bych jen zavazel.

U Crysis 1 si taky nejsem jistý, jestli jsem to dohrál. I když určitě jsem byl těsně u konce.
Pak se mi u jedné české adventury stalo, že jsem někde ve druhé půli hry potřeboval předmět, který jsem měl sebrat někde na začátku. Ale bohužel už se nedalo vrátit.

Jak tu popisuješ Crysis 1, tak jsem si uvědomil, že nemám nejmenší tušení o čem ta hra byla. Ale hrál jsem to a dohrál, protože to mám na GOGu v poličce DOHRÁNO.
Hrál jsem i dvojku, taky nevim, ale vim, že to bylo tak blbý, že Crysis 3 už jsem nekupoval. Přemýšlim, jestli je ještě nějaká hra, kterou mám odehranou a nedokážu si vůbec vzpomenout, myslim že ne.

U Crysis 1 bol problem, ze hra nedokazala zaregistrovat poriadne stlacenie medzerniku v tom QTE, tusim to neskor opatchovali.

S Mafií a s misí v garážích to mám naprosto stejné..

Tam jsem problém nikdy neměl, resp. si to nepamatuju.

U Mafie mě vytáčel závod a jízda s tou závodní károu městem na čas a poškození. Poprvé jsem to vyhrál s volantem, pak jsem se to naučil ovládat myší a z těžké mise pak už byla zábava.

To jo, Quantum Break s finálním bosem jsem měl taky problém, ale nakonec jsem to dal, už nevím přesně taktiku, ale myslím jsem se musel hodně pohybovat a útok bose se dal dokonce i nějak vyrušit, což jsem zjistil až z videa.

Už jsme tedy něco podobného kdysi probírali, ale téma se mi nepodařilo najít, mohlo to být součástí jiné debaty. Pamatuji se, že tam někdo nadával na Two Worlds nebo Two Worlds II, že ten závěr byl šílenej, což byl, ale uhrát se mi to podařilo.

Jo, to jsem byl asi já. Ve dvojce, která se dala docela příjemně dohrát až ke konci, najednou finální boss tuhej jak dva týdny stará veka. Nasral jsem se a našel cheaty na nesmrtelnost, abych to měl dohraný komplet, až cheaty jindy nepoužívám.

To já cheatuju respektive používám trainery furt.

Assassins Creed od 3. dílu jedině s trainerem, protože tam jsou občas pasáže, které chci zdolat na poprvé a co nejrychleji je mít za sebou, typicky lodní souboje nebo obecně boj z lodě. Ona ani nebyla potřeba, co si pamatuju nesmrtelnost, ale prostě si loď naboostit tak, aby byla hned od začátku plně vybavená.

Middle Earth Shadow of ... oba díly, tam když mě nějaký skřet porazil, tak se zlepšil a navíc mě mohl kdykoli znovu napadnout zcela nečekaně, sice se dalo utéct, ale hru to nechutně natahovalo, takže jsem si pomáhal nesmrtelností, neboť mě zajímal příběh a ne natahované souboje furt dokola.

Alan Wake byla pro mě naprosto nehratelná hra, ale stačilo si trainerem pravidelně dobíjet baterky do svítilny a náboje do pistole a najednou to byla plně jiná pohodová hra.

Chápu, chceš se u her bavit a ne se trápit nějakou stupiditou, která jen uměle natahuje herní čas a není to zábavný. V tomto ohledu mám rád hry, který umožňují změnit obtížnost kdykoliv v průběhu, tedy na tuhého bosse si tu obtížnost snížím i za cenu menšího lootu, či méně expů.

Precejen jsem si vzpomnel na jeden brutalni zasek, sice to nebylo na konci ale rozhodne je zajimavej, protoze dnes uz na takove zaseky clovek nenarazi. Jeste v dobach pred internetem jsen asi na mesic zakysnul v nejlepsim dungeon crawleru - Wizardry 7. Ta hra byla na dnesni pomery EXTREMNE obtizna, opevovany darksouls coby meritko obtiznosti je proti tomu prochazka po plazi.
Po neustalem pobihani po celem svete a hledani necoho co jsem prehledl jsem nakonec zjistil, ze klicovy predmet (temple map) vyrabovala z dungeonu kde byl jina skupina dobrodruhu nez jsem se tam vydal. To je v dnesni dobe kdy te hry vedou za rucicku nemyslitelne, aby skupiny NPC pobihaly po svete a prakticky delali to co ja. A to jsem tu skupinu jeste musel dohledat (neustale se pohybovala) a pak je ukecat aby mi tu mapu prodali (nebo je proste zabit, jenze to byla skupina silove obdobna moji, navic bych si to asi rozhazel s nekterymi frakcemi). Naprosto genialni hra ktera dnes nema obdoby.

Jo jo Přesně tohle se mi tam taky stalo

Mimochodem hezký cheat tam byl shodit si level postav na něco menšího, takže po dalším boji rázem levelovaly zpět za všech příslušných efektů (atributy, kouzla ...). Jako samozřejmě jsem si napsal kompletní editor postav (no, kompletní, jen atributy a počty věcí a class a rasu a pár dalších), ale tohle se dalo snadno naskriptovat a nebylo to až tak brutální a nemívalo to vedlejší efekty

Jo, tu hru si pamatuju. Hrál jsem ji jen kousek (relativně), ale brzy jsem to vzdal. Přesun kamkoliv znamenal nepřátele, respawnovali se a levelovali, takže jít někam, znamenalo probít si znovu cestu. Naprosto to pak překrylo ostatní obsah hry.

Bioshock

stronghold crusader, mise 42. Musel jsem jí přeskočit a podařilo se mi to zahrát asi 2 způsoby, ale dalo to hodně zabrat.

Za mně největší nasrání z debilního "finále" bylo u Death Stranding

- jako, ta hra je celá divná - ale ok, beru. V důsledku to bylo jako celek zajímavé a mělo hodně silné momenty. A pak najednou finále - ani nejde tak o obtížnost, jako o naprostou idiocii a nesmyslnost. Hlavně u hry která má celkem silný vývoj postavy skrz její kompletní výbavu se to úplně vše spláchne do hajzlu. Je vlastně úplně fuk čeho kolik jste kde kdy splnili, co nasbírali, co si vyrobili, co si vylepšili. S postavou která je najednou taková s jakou jste před XYZ hodinami hru začali musíte jen běhat jak kkt a tím nejdebilnějším nejnesmyslnějším způsobem vyhrát souboj v omezeném prostoru kde nic není a nemůžete nikam jinam.. To fakt vytočilo, rage quit a víc jsem nezapnul.

(což celkem silně sre neb jsem se nedozvěděl rozuzlení. Ale extrémně nebaví a nebudu takový idiotský nesmysl zkoušet 30x jen proto že je Kojima blb. Navíc na PC bez gamepadu (= ještě daleko pitomější)).

Tu hru jsem nedávno dohrál na obtížnost velmi vysoká a dokonce jsem tu poslední zásilku doručil s poškozením 0% (měl jsem backpack cover anebo jsem si doručovanou věc během boje položil bokem), ale pro tento rok mi to stačilo a už nic hrát nebudu (alespoň co se týče tak velkých openworldů)
Ale hrál jsem to online, když došly věci, tak jsem zavolal a ghost jiného hráče mi hodil nějakou výbavu, offline nevím jak funguje v tomto případě, ale na redditu jsem četl, že to někdo dohrál na max a offline, tzn. žádné stavby ostatních hráčů, pomoc apod. za asi 700 hodin doručil všech 540x zásilek s ohodnocením Legend of Legends of Legends, což je fakt pro masochisty.

Konec moc nechápu, něco to vysvětlilo, ale je to trochu paradox, koho by zajímal příběh ať si pustí na YT jenom cutscény asi 7,5 hodin video , zbytek ve hře je chození či ježdění krajinou (i když pěknou) a doručovaní věcí

Vsak ja proti tomu normalnimu hernimu obsahu nic nenamitam, sre jen ze se snazis nevim jak dlouho ziskavat lepsi a lepsi veci, vybavu, zbrane - a ze je to ve hre hodne znat. A nakonec musis hlavniho bubaka umlatit kufry nebo uskrtit, protoze proste vubec - nic - jineho v te uzavrene male arene nemas. Celych nevim kolim hodin (asi 160-180 jsem to hral?) zbytecne noseni kravin odnekud nekam, kdyz ti to neprinese ve finalnim bossfightu vubec, ale vubec nic. (aspon predpokladam ze je to finalni bossfight)

aha, tak to asi neni finalni, ten je naprosto standardni a nerekl bych ani popel. Myslim souboj s Higgsem. To je neskutecne debilni.

Když hru nedohraji tak to není kvůli tomu, že by byla těžká, ale kvůli tomu, že mě přestala bavit, zas takový lempl nejsem

Už jsem taky nedohrál dost her kvůli vysoké a neustále se zvyšující obtížnosti - ale je pravda, že to většinou byly hry, kde se s tím dohrátím ani nepočítalo - jako třeba takový Tetris, kde prostě kostky padají furt a postupně čím dál rychleji, až to člověk prostě přestane stíhat

vysoké a neustále se zvyšující obtížnosti

Tady je velka vyhoda hrani her na nejvyssi obtiznost. Nejtezsi je zacatek a hra je s postupen snadnejsi a snadnejsi.

To kazdopadne.

Ehm ... jak která Třeba zrovna ten Tetris, Pacman, Asteroidy a jiné podobné i z nejtěžří úrovně budou zrychlovat a/nebo přidávat protivníky bez omezení, dokud tě nedostanou

Ty prastary hry co stavely na linearni obtiznosti sem neplet.
V novych hrach to funguje protoze jak prochazis hrou ziskavas lepsi vecy/zbrane, rozsiruji se ti moznosti atd, zatimco u nepratel ta obtiznost pokud uz stoupa, tak jen velmi neproporcionalne k tomu jak zesilujes ty. Nepamatuju hru, ktera by na nejvyssi obtiznosti dokazala drzet tempo s vyvojem hracske postavy.

Nepamatuju hru, ktera by na nejvyssi obtiznosti dokazala drzet tempo s vyvojem hracske postavy.

Zalezi na hre. Jsou hry, kde nepratele zesiluji s tvym LVL nebo maji stejny & fixni LVL ale jsou rozdeleny do vice zon (prochazis kola a kazde kolo nebo lokalita je obtiznejsi jako ve The Witcher 3).

PS: Jinak pro me byl docela obtizny Dark Souls

Mně se spíše líbí, když stejní nepřátelé mají celou hru fixní obtížnost (a zároveň různou, podle nastavení obtížnosti hry). Jak je tomu třeba u ELEX; na začátku je problém poradit si i s trochu přerostlou žábou. Ruku v ruce s tím ale postup hrou přidává i silnější nepřátelé.

Některé (spíše koridorové) hry to mohou snadno zabezpečit. Ty s otevřeným světem zase nutí hráče zvažovat, kam se - s ohledem na své současné schopnosti - může vydat.

Protože se považuji (u stříleček či akčních her) za docela podprůměrného hráče, vyhovuje mi, když na něco zatím nestačím, "potrénovat" jinde. A až naberu síly a schopnosti, vrátit se tam. Chápu, že jiní to raději jinak a že levelování nepřátel spolu s hráčem vítají.

Já to mám rád stejně. Napřed se motám v lokacích, na který stačím. Když někde potkám hodně silný týpky, je mi jasný, že mi hra říká, že tudy ještě ne. Tak se tam vrátím až na vyšším levelu a se silnější bouchačkou. Typicky je takový Fallout.

Ruku v ruce s tím ale postup hrou přidává i silnější nepřátelé.

No ale v tvém oblíbeném Far Cry se přesně tohle neděje. Hra má celou dobu nepřátele stejně obtížné a teda nejhroší je začátek, když tvoje postava schopnosti nemá. Jakmile si je vyleveluje, tak dává každého na jednu ránu. Za mě teda tohle je nejdebilnější systém, jaký mohl vymyslet jen Ubisoft.
Naopak bych si chtěl zahrát hru, kde nepřátele budou na začátku nejlehčí a jak do hry proniknu, pochopim principy a zakousnu se do ní, tak budou i nepřátelé těžší. Tenhle systém ale moc v novějších hrách nepotkávám.

PResna definicia vsetkych soulslike hier :)

Ano, ve FC se to neděje, obyčejný voják je furt stejně silný, ale nevadí mi to. Když budeš postupovat směrem, kterým tě hra vede, budeš spíše narážet nejdříve na ty jednoduché pasáže, hra tě nehodí na ty nejsložitější. Ale ve volném světě to zkusit můžeš.

Záleží na jednotlivých úkolech. Zpočátku máš obsadit nějakou jednoduchou základnu či check point, je tam pár vojáčků, nic moc obrana. Samozřejmě můžeš na (všedostupné) mapě jít i na po zuby ozbrojenou, kde jsou tanky, helikoptéry a spousta poplachů, tu ale spíše nedáš. Ve Far Cry 6 mají všechny úkoly číslo na stupnici obtížnosti, prostě vidíš, zda má smysl jít na základnu úrovně 8, když jsi úplný nicka. Zda nezkusit raději ty trojkové.

Že na začátku jsi slaboch a až se vytrénuješ, jsi borec, je podle mě naopak normální. Ve skutečném světě je maník se špuntovkou stejně silný, ať bojuje s kulhajícím neduživým bezbranným slabčákem nebo s terminátorem. Ale jasně, každý má své představy a preference, své oblíbené mechaniky hry :)

Doplnění, týkající se FC6.

Voják X je pořád stejně silný. Ale jak hráč postupuje hrou, čas od času se objeví info, že …od teď jsou jednotky nepřátel - tedy vlastně "státní" armáda, protože já hraju za partyzánku - silnější. Je jich více, mají k dispozici lepší/ozbrojenější vozidla, případě tanky atd. Protože během hraní než příběh preferuji vedlejší mise, jsem dostatečně vytrénovaný, že mi to nedělá žádné větší problémy; je zábavnější mít více soupeřů. Navíc ve hře všude chodím s jakousi černou Micinou a tu jsem vytrénoval tak, že občas ji jen zaúkoluji a ona si s některými vojáčky poradí sama

Podle statistik jsem těsně za 50% příběhu, ale z nepovinných misí mi toho zbývá jen minimálně. Obsazeno vše, co se dalo, posbírány všemožné zásoby a poklady, základny vylepšené na maximum, zakoupeny všechny mapy s POIy. A z těch desítek a desítek mnoha různých zbraní, co jsem získal, stejně používám jen stále stejnou čtveřici…

Na absolutní nedohratelný zákys si pamatuju jen finální "stadion" ve Far Cry.

Jo, ten level Volcano.

FC1 se mi moc líbilo, než se ve hře objevili mimozemské cosi, neviditelní skřeti atd. Tu poslední úroveň jsem odehrál jen z principu, s cheatem na nesmrtelnost. A byla to nebetyčná hovadina. Podobně nemám rád "mimozemské" úrovně Crysis; kdyby celé hry zůstali v džungli, udělali by IMHO lépe. Podobně ve FC hrách nemusím ty různé LSD_like questy (naštěstí ve FC6 se drží devs při zemi).

682363_hyuke-kigyouden-eng.swf googlit Wickebine Kigyouden

Samotná hra pomalu graduje a všechno OK až do Boss Fightu, který je očekávatelně těžký a hurá, hurá, hrdinka slavně zvítězila ... tady je speedrun, 40minut - https://www.twitch.tv/videos/345555464?t=0h0m1s

Jenže po závěrečných titulcích se dá ještě vrýtit do hry a je tam nová lokace, se skutečně finálním bosem - a ten jeden boj je ninimálně o řád těžší, než celá hra dohromady - tady je jen ten finální boj za 8 minut (a bez šancí na uložení pozice, nebo doplnění sil) https://www.youtube.com/watch?v=LYaosrwCIyw

Teda já to hrál podstatně déle a víc si to užíval (a bloudil) a Wickebinu silně potrénoval a polevloval a ten finální souboj jsem dal celý aý asi na podesáté, néli víc (přitom předchozí boje většinou sice zápřah, ale pohoda) ...