Musel bych dlouho přemýšlet, brát hru po hře. Vyloučím jakékoliv logické, protože ty jsou zpravidla vždy ke konci těžší a těžší.
Je tomu i v akčních hrách, ale pokud hra má jakýsi mechanismus vylepšování postavy, problém s tím nikdy nemám, protože postavu poctivě vylepšuji, abych měl průchod hrou pohodlnější (teď hraju Far Cry 6). Ale i v hrách bez vylepšování to celkem jde (např. Nihilant z Half-Life mi moc těžký nepřipadal).

Výjimky z toho:

Crysis 1, poslední úroveň. Teď už ani nevím, zda jsem ji nakonec dohrál nebo ne, objevila se mi tam nějaká chyba, kdy jsem měl toho posledního skřeta (Krakena?) na lopatě, odpadly z něj poslední chrániče či co to byla, ale poslední rána z milosti nefungovala. Nepočítám-li závěrečnou animaci, chybělo mi doslova pár vteřin.

Crysis 3, poslední mise, nakonec jsem nedohrál, přestalo mě to bavit, zkoušet to po několikáté.

Doom 2, map30, nedohráno

Dark Forces II, Jedi Knight, souboj s posledním jedim, Jerecem, u toho jsem skřípal zuby

série Far Cry či Just Cause, některé nepovinné "sportovní" mise typu base-jump skoky skrze checkpointy či podobné závody na vodě či ve vozidlech se zadním náhonem, s tím se mi nedaří se vypořádat. Obvykle to jednou zkusím, občas vícekrát a kašlu na to. Možná by pomohlo tyhle mise ovládat gamepadem, což nemám a nechci.

původní Mafia, mise v garážích. Neuvěřitelně mi vadili ti dva mí pitomci, které jsem nedokázal ovládat a zpravidla kvůli ním jsem misi mnohokrát opakoval.

nějaký nový Wolfenstein, jak bylo třeba zlikvidovat jakéhosi ohromného robota na náměstí, to mi připadalo dost otravné a z obtížnosti hry vybočující. edit: a vzpomněl jsem si, že jsem nedohrál tu poslední misi v Return To Castle Wolfenstein.

Pochopitelně to může mít každý jinak.
Já se považuji v tomto ohledu za slabého hráče, proto by mě také nikdy nenapadlo hrát multi, tam bych jen zavazel.