Konec hry těžký - nedohratelné
Zdar,
chtěl bych probrat hry, které jste hráli, už už jste si mysleli, že to máte za chvíli dohrané a najednou se vývojáři zbláznili a je to tak těžké, že u toho dřepíte několik hodin a nepohnete se z místa a tak to nakonec vzdáte a na závěr hry kouknete na youtube.
(Mě tyhle hry rozčilujou, tak by se mi takové tipy i hodily, abych věděl, čemu se vyhnout.)
Už jsme tedy něco podobného kdysi probírali, ale téma se mi nepodařilo najít, mohlo to být součástí jiné debaty. Pamatuji se, že tam někdo nadával na Two Worlds nebo Two Worlds II, že ten závěr byl šílenej, což byl, ale uhrát se mi to podařilo.
Podobně náročný je finální boss ve hře Bound By Flame, ale také jsem to nakonec uhrál, ikdyž teda už jsem to chtěl zabalit, ale nakonec se to dalo.
Možná by mohl někdo namítnout, že nepřekonatelný nemusí být i jen závěr, ale i jiná pasáž hry, klidně i to můžeme probrat. Musí to být ale vyjímečný moment, který ve hře jinak není. Bylo to tak třeba v Zaklínač 2, kde byl takový obtížný souboj uprostřed hry, ale osobně nemyslím, že to bylo až tak hrozné. Já měl takový zásek kdysi v Assassin's Creed 1, taky tam byl souboj s pravou rukou Richarda, který byl mnohem obtížnější než cokoli jiného v té hře.
Nejhorší hra z mého pohledu je Quantum Break a to je i zatím jediná hra, kterou jsem hrál až do finále, ale finálového bosse jsem nedal, zabalil to a šel se kouknout na youtube, jak to mělo skončit.
Momentálně jsem narazil na něco velmi podobného, teda celá hra je poměrně jednoduchá, hraje se docela plynule a teprve finále je skoro nemožné dát. Jedná se o starší hru Prince of Persia 2008. Ve finále je třeba dojít k finálnímu bossovi, ale už sama ta cesta je extrém bez možnosti si to uložit a tudíž se do konce nedostávám ani po hodině pokusů a asi to nakonec vzdám.
Rád bych tu udělal téma, kde budou další hry s nějakým většinou koncem, ale každopádně okamžikem, kdy hra z ničehonic vystřelí v obtížnosti do extrému. Nechci teda mluvit třeba o "soulovkách", kde je obvykle náročná celá hra, ale jen o momentálním okamžiku, který vývojáři zcela přehnali.
Za mně největší nasrání z debilního "finále" bylo u Death Stranding
- jako, ta hra je celá divná - ale ok, beru. V důsledku to bylo jako celek zajímavé a mělo hodně silné momenty. A pak najednou finále - ani nejde tak o obtížnost, jako o naprostou idiocii a nesmyslnost. Hlavně u hry která má celkem silný vývoj postavy skrz její kompletní výbavu se to úplně vše spláchne do hajzlu. Je vlastně úplně fuk čeho kolik jste kde kdy splnili, co nasbírali, co si vyrobili, co si vylepšili. S postavou která je najednou taková s jakou jste před XYZ hodinami hru začali musíte jen běhat jak kkt a tím nejdebilnějším nejnesmyslnějším způsobem vyhrát souboj v omezeném prostoru kde nic není a nemůžete nikam jinam.. To fakt vytočilo, rage quit a víc jsem nezapnul.
(což celkem silně sre neb jsem se nedozvěděl rozuzlení. Ale extrémně nebaví a nebudu takový idiotský nesmysl zkoušet 30x jen proto že je Kojima blb. Navíc na PC bez gamepadu (= ještě daleko pitomější)).
Tu hru jsem nedávno dohrál na obtížnost velmi vysoká a dokonce jsem tu poslední zásilku doručil s poškozením 0% (měl jsem backpack cover anebo jsem si doručovanou věc během boje položil bokem), ale pro tento rok mi to stačilo a už nic hrát nebudu
(alespoň co se týče tak velkých openworldů)
Ale hrál jsem to online, když došly věci, tak jsem zavolal a ghost jiného hráče mi hodil nějakou výbavu, offline nevím jak funguje v tomto případě, ale na redditu jsem četl, že to někdo dohrál na max a offline, tzn. žádné stavby ostatních hráčů, pomoc apod. za asi 700 hodin doručil všech 540x zásilek s ohodnocením Legend of Legends of Legends, což je fakt pro masochisty.
Konec moc nechápu, něco to vysvětlilo, ale je to trochu paradox, koho by zajímal příběh ať si pustí na YT jenom cutscény asi 7,5 hodin video
, zbytek ve hře je chození či ježdění krajinou (i když pěknou) a doručovaní věcí
Vsak ja proti tomu normalnimu hernimu obsahu nic nenamitam, sre jen ze se snazis nevim jak dlouho ziskavat lepsi a lepsi veci, vybavu, zbrane - a ze je to ve hre hodne znat. A nakonec musis hlavniho bubaka umlatit kufry nebo uskrtit, protoze proste vubec - nic - jineho v te uzavrene male arene nemas. Celych nevim kolim hodin (asi 160-180 jsem to hral?) zbytecne noseni kravin odnekud nekam, kdyz ti to neprinese ve finalnim bossfightu vubec, ale vubec nic. (aspon predpokladam ze je to finalni bossfight)
aha, tak to asi neni finalni, ten je naprosto standardni a nerekl bych ani popel. Myslim souboj s Higgsem. To je neskutecne debilni.
Když hru nedohraji tak to není kvůli tomu, že by byla těžká, ale kvůli tomu, že mě přestala bavit, zas takový lempl nejsem
Už jsem taky nedohrál dost her kvůli vysoké a neustále se zvyšující obtížnosti - ale je pravda, že to většinou byly hry, kde se s tím dohrátím ani nepočítalo - jako třeba takový Tetris, kde prostě kostky padají furt a postupně čím dál rychleji, až to člověk prostě přestane stíhat![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
Tady je velka vyhoda hrani her na nejvyssi obtiznost. Nejtezsi je zacatek a hra je s postupen snadnejsi a snadnejsi.
Ehm ... jak která![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
Třeba zrovna ten Tetris, Pacman, Asteroidy a jiné podobné i z nejtěžří úrovně budou zrychlovat a/nebo přidávat protivníky bez omezení, dokud tě nedostanou 
Ty prastary hry co stavely na linearni obtiznosti sem neplet.
V novych hrach to funguje protoze jak prochazis hrou ziskavas lepsi vecy/zbrane, rozsiruji se ti moznosti atd, zatimco u nepratel ta obtiznost pokud uz stoupa, tak jen velmi neproporcionalne k tomu jak zesilujes ty. Nepamatuju hru, ktera by na nejvyssi obtiznosti dokazala drzet tempo s vyvojem hracske postavy.
Zalezi na hre. Jsou hry, kde nepratele zesiluji s tvym LVL nebo maji stejny & fixni LVL ale jsou rozdeleny do vice zon (prochazis kola a kazde kolo nebo lokalita je obtiznejsi jako ve The Witcher 3).
PS: Jinak pro me byl docela obtizny Dark Souls
Mně se spíše líbí, když stejní nepřátelé mají celou hru fixní obtížnost (a zároveň různou, podle nastavení obtížnosti hry). Jak je tomu třeba u ELEX; na začátku je problém poradit si i s trochu přerostlou žábou. Ruku v ruce s tím ale postup hrou přidává i silnější nepřátelé.
Některé (spíše koridorové) hry to mohou snadno zabezpečit. Ty s otevřeným světem zase nutí hráče zvažovat, kam se - s ohledem na své současné schopnosti - může vydat.
Protože se považuji (u stříleček či akčních her) za docela podprůměrného hráče, vyhovuje mi, když na něco zatím nestačím, "potrénovat" jinde. A až naberu síly a schopnosti, vrátit se tam. Chápu, že jiní to raději jinak a že levelování nepřátel spolu s hráčem vítají.
No ale v tvém oblíbeném Far Cry se přesně tohle neděje. Hra má celou dobu nepřátele stejně obtížné a teda nejhroší je začátek, když tvoje postava schopnosti nemá. Jakmile si je vyleveluje, tak dává každého na jednu ránu. Za mě teda tohle je nejdebilnější systém, jaký mohl vymyslet jen Ubisoft.
Naopak bych si chtěl zahrát hru, kde nepřátele budou na začátku nejlehčí a jak do hry proniknu, pochopim principy a zakousnu se do ní, tak budou i nepřátelé těžší. Tenhle systém ale moc v novějších hrách nepotkávám.
Ano, ve FC se to neděje, obyčejný voják je furt stejně silný, ale nevadí mi to. Když budeš postupovat směrem, kterým tě hra vede, budeš spíše narážet nejdříve na ty jednoduché pasáže, hra tě nehodí na ty nejsložitější. Ale ve volném světě to zkusit můžeš.
Záleží na jednotlivých úkolech. Zpočátku máš obsadit nějakou jednoduchou základnu či check point, je tam pár vojáčků, nic moc obrana. Samozřejmě můžeš na (všedostupné) mapě jít i na po zuby ozbrojenou, kde jsou tanky, helikoptéry a spousta poplachů, tu ale spíše nedáš. Ve Far Cry 6 mají všechny úkoly číslo na stupnici obtížnosti, prostě vidíš, zda má smysl jít na základnu úrovně 8, když jsi úplný nicka. Zda nezkusit raději ty trojkové.
Že na začátku jsi slaboch a až se vytrénuješ, jsi borec, je podle mě naopak normální. Ve skutečném světě je maník se špuntovkou stejně silný, ať bojuje s kulhajícím neduživým bezbranným slabčákem nebo s terminátorem. Ale jasně, každý má své představy a preference, své oblíbené mechaniky hry :)
Doplnění, týkající se FC6.
Voják X je pořád stejně silný. Ale jak hráč postupuje hrou, čas od času se objeví info, že …od teď jsou jednotky nepřátel - tedy vlastně "státní" armáda, protože já hraju za partyzánku - silnější. Je jich více, mají k dispozici lepší/ozbrojenější vozidla, případě tanky atd. Protože během hraní než příběh preferuji vedlejší mise, jsem dostatečně vytrénovaný, že mi to nedělá žádné větší problémy; je zábavnější mít více soupeřů. Navíc ve hře všude chodím s jakousi černou Micinou a tu jsem vytrénoval tak, že občas ji jen zaúkoluji a ona si s některými vojáčky poradí sama
Podle statistik jsem těsně za 50% příběhu, ale z nepovinných misí mi toho zbývá jen minimálně. Obsazeno vše, co se dalo, posbírány všemožné zásoby a poklady, základny vylepšené na maximum, zakoupeny všechny mapy s POIy. A z těch desítek a desítek mnoha různých zbraní, co jsem získal, stejně používám jen stále stejnou čtveřici…
Na absolutní nedohratelný zákys si pamatuju jen finální "stadion" ve Far Cry.
Jo, ten level Volcano.
FC1 se mi moc líbilo, než se ve hře objevili mimozemské cosi, neviditelní skřeti atd. Tu poslední úroveň jsem odehrál jen z principu, s cheatem na nesmrtelnost. A byla to nebetyčná hovadina. Podobně nemám rád "mimozemské" úrovně Crysis; kdyby celé hry zůstali v džungli, udělali by IMHO lépe. Podobně ve FC hrách nemusím ty různé LSD_like questy (naštěstí ve FC6 se drží devs při zemi).
682363_hyuke-kigyouden-eng.swf googlit Wickebine Kigyouden
Samotná hra pomalu graduje a všechno OK až do Boss Fightu, který je očekávatelně těžký a hurá, hurá, hrdinka slavně zvítězila ... tady je speedrun, 40minut - https://www.twitch.tv/videos/345555464?t=0h0m1s
Jenže po závěrečných titulcích se dá ještě vrýtit do hry a je tam nová lokace, se skutečně finálním bosem - a ten jeden boj je ninimálně o řád těžší, než celá hra dohromady - tady je jen ten finální boj za 8 minut (a bez šancí na uložení pozice, nebo doplnění sil) https://www.youtube.com/watch?v=LYaosrwCIyw
Teda já to hrál podstatně déle a víc si to užíval (a bloudil) a Wickebinu silně potrénoval a polevloval a ten finální souboj jsem dal celý aý asi na podesáté, néli víc (přitom předchozí boje většinou sice zápřah, ale pohoda) ...