Mody zvyšující reálnost/obtížnost do her

já jsem takový hráč, konzument. Mám docela rád, když je obtížnost vyvážená a většinou hraju na nejlehčí, abych hrou procházel jako máslem. Nebaví mě zkoušet jednu misi xykrát.

Poslední FarCry mě baví, některé mise jsou trochu těžší, což je fajn. Ale na pár pokusů se to vždy dá.

Já už všechny dnešní hry hraju na standardní obtížnost. Mám taky rád, když hrou projedu snadno, ale ono to u nových her jde právě snadno už na standardní obtížnost. Vždy si uvědomím, že hry jsou dnes dělaný tak, aby to dohrály i děcka (těžký hry by se neprodávaly tak dobře) a tak to nechám na standardu.

Takovej Skyrim je na standardu velmi jednoduchej, až se vytrácí potenciál některých možností hry, např. alchymie, kde se dají mixovat kombinovaný lektvary, ale kvůli jednoduchosti hry se hodí akorát tak na prodej. I finální drak byl brnkačka bez lektvarů. Skyrim na jednoduchý nastavení nemůže být ani zábava, tam hrozí smrt leda pádem z výšky. Naproti tomu mi u vyšší obtížnosti chybí nějaká kompenzace - u starých RPG bývalo za větší obtížnost více expů, tady je to pouze tužší, nic víc.

Naproti tomu starej Fallout 1 a 2 byl na běžnou obtížnost vcelku hardcore, takže to hraju vždy na jednoduchý nastavení, včetně soubojů, jinak bych se tam místy utrápil. Aktuálně hraju Fallout Ressurection a tam i na lehkou obtížnost jsou souboje nečekaný maso. To v dnešních hrách není, ty jsou dělaný tak, aby to mohl každej snadno dohrát a koupit honem další díl.
Alespoň Fallout: New Vegas byl zajímavější, na standardu to bylo ze začátku furt tuhý, když jsem si myslel, že mám slušnou bouchačku, tak mě udolali dva pitomí radškorpioni. A i na vysokým levelu vyrubat jeskyni páračů znamenalo pár smrtí, než jsem vychytal ty správný zbraně a podpůrnou chemii.

Jo, na nejlehčí to kecám, na standard to mám stejně jako ty. Holt už toho času tolik není a člověk se u toho chce bavit, ne nervovat ještě u hraní.

F: NV mě v tomhle zklamal. Nastavení obtížnosti se projevuje pouze v navýšení počtu HP potvor. Je pak docela legrační, když musíš několikrát střelit do otrokáře sotva v bederní roušce s antimateriální puškou .50 BMG.

Holt už toho času tolik není a člověk se u toho chce bavit, ne nervovat ještě u hraní.

Naprosto stejně. Chci se bavit. Je vidět, že marketing her to má zmáknutý, protože lidi se chtějí prostě bavit a tak to považuju za správný.

Vyšší obtížnost u F:NV jsem nezkoušel, vyhovovalo mi to na standardu.

Mě štvou střílečky, kdy člověk může pálit jak americký akční hrdina a nemusí si vůbec přepočítávat munici, protože se po celý hře vyskytují prakticky neomezené zásoby nábojů.

-Dále systém zdraví, kdy po zásahu stačí pár vteřin počkat a mám opět plné životy.

-Systém krytí, v mnoha střílečkách sice lze se krásně krýt za zdí, předměty, ale dá se hra projít stylem alá rambo bez nutných loadů, tudíž krytí postrádá patřičný význam.

-Dále hry jako Assassins creed, kde jsem se do cca 80% příběhu dostal se základním vybavením a bez speciálních abilit (čekal bych, že ve hře, kde se v postranních misích dá na ty desítky možných zbraní, equipů, či abilit vydělat bude potřeba o tyto itemy usilovat).

-Dále nevyužité lokace - Kolikrát dohraji hru a jsem překvapen, že cca 30% herního světa se ani nevyužilo (nebyla potřeba se tam zastavit)

-Dále jeden konkrétní příklad - FarCry - není potřeba šetřit peníze, lovit, sbírat - po odemčení pár věží a splnění cca 10% příběhu má hráč k dispozici zdarma takřka celý arsenal. Mnoho her to tak má, jen mě momentálně konkrétní nenapadá

-Dále pokud něco pos**ru, zmáčkni 4x (w,a,s,d) a můžeš hrát dál, aniž bys umřel.

Tohle obecné zjednodušování se mi nelíbí. Přijde mi, jak jsou hry optimalizované na konzolové hraní a pro předpubertální jedince, ztrácí na hratelnosti. Je to jak jakýsi film, který sice ovládám, ale nevtáhne vůbec do děje a vše mám pevně dané a nascriptované.

Uvádíš pro mě extrémní případy, protože já hraju prakticky výhradně jen RPG (Assassina za RPG nepovažuju) a tam stále ještě je zvykem nějaká ta zbraň, či dovednost jako odměna za vedlejší úkol, či speciální lokaci. Pokud by takový odměny nebyly, tak by hráče nic nemotivovalo tu hru hrát. Třeba ve Falloutu 3 to byly obligátní bambulky přidávající dovednosti, nebo unikátní zbraně. Už jen kvůli tomu mě bavilo šmejdit po celým herním světě bez ohledu na příběh a úkoly. Bez toho bych hru rychle dohrál po příběhové linii a znovu už bych se k ní nevracel. A koupi dalšího dílu bych si hodně rozmyslel, protože já když už hraju hru, tak si ji chci za svý prachy užít na maximum, tedy prošmejdit to tam, najít ty speciální odměny, nikoliv jen dohrát hlavní linii, abych měl další zářez na pažbu za dohranou hru.

Ale na to brutální zjednodušování jsem už taky narazil, konkrétně ve hře Fable III. Je to pěkná hra, ale původ z konzolí je tam skrznaskrz - interface, který není dělaný na myš, nulovej inventář (je nahrazen jakousi místností s obleky a zbraněmi), žádnej loot z mrtvol, jen pár kousků oblečení a pár zbraní, který se daj jen koupit, nebo najít v truhlách. Prostě jen boj a interakce s NPC. I dovednosti se zlepšují jen tři bojový, ostatní jsou prakticky blbosti. Pohádková hra, ale prostě strašně jednoduchá.
V té hře se téměř nedá chcípnout, stačí občas vypít lektvar, když jde trochu do tuhýho.

Doporučuju Stalker: Shadow of Chernobyl na nějtěžší obtížnost. Pokud někdo celou hru projde tak, aby žádnou misi nemusel opakovat víc jak jednou, má u mě bonbón. Nebo rovnou balíček Lentilek.

CoP už je jednodušší a o hodně, nevím, co je k tomu vedlo. (mám dohráno 100% úkolů na nejtěžší)

Jinak já spíš radši oddechovky (třeba Tropico), kde obtížnost není tím hlavním (i když ono udržet ostrov bez prachů a s padesáti rebelama taky není vůbec sranda).

Ale souhlas. Dohrát Dooma na nejtěžší... asi jsem to ani nikdy nezvládnul. Dnešní hry bez problémů.

Mody stahovat nebudu, co jsem jednou dohrál, znovu mě už nebaví. I tak to je ale zajímavá věc.

Stalkera vyzkouším, díky

Je zrovna ve slevě (první zprávička)

za ty prachy, jako zadarmo

Taky si myslím, že hry jsou jednodušší. Přeci jenom dříve byli hry mnohem více spjatý s lidmi, kteří nic jiného než hry neznali (nyní to možná taky někteří lidi tak berou, ale už jich není tolik). Ted jsou mnohem více rozšířené a lidi se u hraní nechtějí dobrovolně mučit a hledají jednorázovou zábavu.

Je to dáno hlavně obchodním modelem - aby se lidi bavili a hry dále kupovali. Pokud má mít hra hromadnej úspěch, musí být hratelná pro široký publikum, nikoliv jen pro pár hardcore hráčů, protože jen pár hardcore hráčů by moc zisku za hru neudělalo.
Na druhou stranu - mám rád, když si hru zahraju a zabavím se, než abych se dva dny nervoval na jednom místě ve hře.

Jo to je jasný. A teď si vem jaký pokrok hry oproti takovým filmům udělaly. Filmy sice vydělávají dost a každý rok se najde aspon jeden co vydělá více než miliardu, ale to je i dáno tím, že jsou lístky dražší + 3D. Hry stojí +- pořád stejně a kolik se jich teď prodává.

Naopak, hry, alespoň v českých krajích, zlevnily. I ty horký AAA novinky stojí pod 1500Kč, což je asi 53€, zatímco dřív byly nový hry za tuhle cenu běžný. Spousta nových her stojí jako nový okolo 40€ a časem jdou rychle dolů.
Ale zase se hrám, narozdíl od filmů, rozšířila základna konzumentů. Dnes má doma počítač snad každá rodina a není výjimkou, když v té rodině má vlastní počítač každý dítě a dokonce i rodiče. Navíc jsou hry dostupnější, jsou v každým větším elektru + digitální distribuce díky rychlýmu internetu a široké škále platebních možností.

Tak já se bavím o konzolových hrách, které udávají tempo a kterých se nejvíce prodává a ty stojí těch 1500 (a to beru old gen). Takže to, že má pc v rodině více lidí bych moc nebral. A dost pochybuji, že děcka si hry kupují.
PS. Nechci vyvolat hádku konzole vs pc jen píšu jak to podle mě je.

No, na konzole jsem zapomněl, to jo. Ale i těch konzolí přibylo, vždyť takovej Xbox se prodával za pár korun a lidi to brali jak blbí.

Když pominu Dark Souls, tak nové Dragon Age je na nejtěžší obtížnost občas těžké. To samé platí o Zaklínači. Nejsou to hardcore hry, ale občas jsou opravdu obtížné.

Naprostou většinu her hraji na lehkou obtížnost. Občas, je-li ve hře jemnější nastavení (např. Oblivion), hru nastavuji průběžně na těžší.

U Minecraftu střídám normální a lehkou (ne mírumilovnou) podle toho, co dělám. Když stavím, tak lehkou (aby mobové moc neotravovali), když doluju, těžím dřevo či jsem na průzkumech, tak na normální/střední obtížnost.

Jezdící hry všechny na lehkou, se všemi berličkami (jsou-li).

Chci se bavit, ne nervovat

Myslím si to samé, obtížnost her je o dost nižší než kdysi. Přečetl jsem si příspěvky tady a jsem pravý opak, ale jak v čem. Mám rád výzvy. Střílečky hraji minimálně, takže tam na nejtěžší obtížnosti nejdu, ale co se týče RPG, závodních her a sportu, tam se snažím překonávat ty nejtěžší obtížnosti

Tak takové FIFA je na World Class už slušně těžká.

FIFU už jsem nehrál dlouho, hraji PES, nejtěžší obtížnost, taky to dá pořádně zabrat si myslím