Uvádíš pro mě extrémní případy, protože já hraju prakticky výhradně jen RPG (Assassina za RPG nepovažuju) a tam stále ještě je zvykem nějaká ta zbraň, či dovednost jako odměna za vedlejší úkol, či speciální lokaci. Pokud by takový odměny nebyly, tak by hráče nic nemotivovalo tu hru hrát. Třeba ve Falloutu 3 to byly obligátní bambulky přidávající dovednosti, nebo unikátní zbraně. Už jen kvůli tomu mě bavilo šmejdit po celým herním světě bez ohledu na příběh a úkoly. Bez toho bych hru rychle dohrál po příběhové linii a znovu už bych se k ní nevracel. A koupi dalšího dílu bych si hodně rozmyslel, protože já když už hraju hru, tak si ji chci za svý prachy užít na maximum, tedy prošmejdit to tam, najít ty speciální odměny, nikoliv jen dohrát hlavní linii, abych měl další zářez na pažbu za dohranou hru.

Ale na to brutální zjednodušování jsem už taky narazil, konkrétně ve hře Fable III. Je to pěkná hra, ale původ z konzolí je tam skrznaskrz - interface, který není dělaný na myš, nulovej inventář (je nahrazen jakousi místností s obleky a zbraněmi), žádnej loot z mrtvol, jen pár kousků oblečení a pár zbraní, který se daj jen koupit, nebo najít v truhlách. Prostě jen boj a interakce s NPC. I dovednosti se zlepšují jen tři bojový, ostatní jsou prakticky blbosti. Pohádková hra, ale prostě strašně jednoduchá.
V té hře se téměř nedá chcípnout, stačí občas vypít lektvar, když jde trochu do tuhýho.