Mě štvou střílečky, kdy člověk může pálit jak americký akční hrdina a nemusí si vůbec přepočítávat munici, protože se po celý hře vyskytují prakticky neomezené zásoby nábojů.

-Dále systém zdraví, kdy po zásahu stačí pár vteřin počkat a mám opět plné životy.

-Systém krytí, v mnoha střílečkách sice lze se krásně krýt za zdí, předměty, ale dá se hra projít stylem alá rambo bez nutných loadů, tudíž krytí postrádá patřičný význam.

-Dále hry jako Assassins creed, kde jsem se do cca 80% příběhu dostal se základním vybavením a bez speciálních abilit (čekal bych, že ve hře, kde se v postranních misích dá na ty desítky možných zbraní, equipů, či abilit vydělat bude potřeba o tyto itemy usilovat).

-Dále nevyužité lokace - Kolikrát dohraji hru a jsem překvapen, že cca 30% herního světa se ani nevyužilo (nebyla potřeba se tam zastavit)

-Dále jeden konkrétní příklad - FarCry - není potřeba šetřit peníze, lovit, sbírat - po odemčení pár věží a splnění cca 10% příběhu má hráč k dispozici zdarma takřka celý arsenal. Mnoho her to tak má, jen mě momentálně konkrétní nenapadá

-Dále pokud něco pos**ru, zmáčkni 4x (w,a,s,d) a můžeš hrát dál, aniž bys umřel.

Tohle obecné zjednodušování se mi nelíbí. Přijde mi, jak jsou hry optimalizované na konzolové hraní a pro předpubertální jedince, ztrácí na hratelnosti. Je to jak jakýsi film, který sice ovládám, ale nevtáhne vůbec do děje a vše mám pevně dané a nascriptované.