Space Engineers mají pro materiál (jakýkoli) společný systém dopravníků (conveyor), nikde se suroviny viditelně nepohybují. V podstatě spojení dopravníku hře řekne, že daný storage (v peci, továrně, zásobárně) jsou navzájem dostupné a ony si volně mezi těmito prostory mohou pohybovat. Bez zpoždení na jakoukoli propojenou vzdálenost okamžitě.

Zatím jsem pořád na planětě. Takže nejprve jsem si postavil semi-mobilní těžební monstrum. Tohle je asi pátý pokus, kde několika hodinovou práci jsem po vyzkoušení zase celou rozebral a začal znovu. Semi-mobilní znamená, že se sice může přesouvat z místa na místo, ale je to hrozně neohrabané a pro provoz je třeba vnější (dost velký) zdroj energie a vnější zpracování materiálu.



Má to průměr přes 200 metrů, je to schopné na jeden zátah vyluxovat v podstatě celou žílu. To mi zajistilo dost materiálu pro celou stavbu.

No a pak jsem si vytvořil koncept, v creativu jsem zkoušel různé možnosti, tvary. Dokonce jsem jeden koncept dotáhl do částečně funkčního stavu, pak pro fatální nedostatky jsem to z kilometru zase celé rozebral. Poslední verzi jsem také dolaďoval za pochodu. To se dá tak do pěti kilometrů výšky, pokud člověk nemá prostředek schopný orbitálního letu. Teď už běží celkem samostatně, už je to v sedmnácti kilometrech. Věřím tomu natolik, že jsem to poslal do steamového workshopu. Koncept je jednoduchý. Je to trubka, uvnitř je materiálový dopravník. Každých 200 metrů konektor. Stroj si nese zásoby vždycky na těch 200 metrů. Pak se připojí, doplná palivo i zásoby a pokračuje dál. O materiál se tedy stará továrná v základně.
Nejsou tu chunky nebo něco podobného. Celý vesmír běží stále online.





Fyzika hry skýtá dostatečné mezery pro funkci obou strojů. Ve skutečném světě těžko bude něco, co váží víc jak 1000t držet na jednom kraji ještě navíc na snadno rozpojitelném spoji. Stejně tak, že sloup o průměru 7,5 metru se při délce 17km nezhroutí sám svou vahou, nebo nezlomí nebo nevylomí z ukotvení.