Jak kdy, jak kde a jak co.
V singleplayeru s tím morální problém nemám, nevadí mi, že jsem "ošidil vlastní počítač". V multiplayeru ostatní hráče nepodvádím, ale pokud najdu lepší cestu, vydatnější zdroj, nebo šikovnější kombinaci, tak je využiju.

(Jednu dobu v Eternal Lands byly na vzdálených ostrovech místa, kde se nacházely důležité suroviny blízko sebe, ale potulovaly se tam nebezpečné nestvůry a záměr autorů byl, aby tam chodily jen velké skupiny s mnoha bojovníky, kteří by chránili kopáče a nosiče - jenže takové skupiny se sešly jen málokdy. Já tam chodil sám, sám jsem kopal, nosil a míchal a když mě něco "sežralo", tak jsem se respawnul a doběhnul tam včas a obnovil zásoby a pokračoval. Klidně jsem se takhle nechal "sežrat" třeba 10x, abych odtamtud přinesl něco zajímavého - je to podvod, když jsem hrál přesně podle pravidel hry, jen autoři něco nedomysleli? Časem se tam objevily překážky, aby se nedalo vrátit se včas a některé pomocné zdroje zmizely, tak jsem se začal věnovat jiným věcem.)

Hry hraju, aby mě bavily, ne abych je "vyhrál podle pravidel".

Takže třeba v Archimedean Dynasty jsem objevil cestu, kde se daly vydělat neomezené peníze - levně nakoupit zbraně v bodě A, v bodě B je draho prodat a vrátit se s penězi do bodu A, přičemž po té cestě nebyl žádný encounter. Když jsem to takhle udělal asi 10x, tak jsem začala vozit dražší zbraně stejnou cestou, po asi 20 opakováních jsem měl dost peněz na to, abych vozil plný náklad toho nejdražšího, takže se zisk na cestu už dál nezvyšoval. Tak jsem si v savefile upravil peníze jako po dalších 50 opakováních a pokračoval do dalších lokalit, kde už jsem neměl takovouhle zkratku, ale šly tam koupit lepší a výrazně dražší zbraně. Prostě jsem přeskočil nudné opakování cest, které jsem už víckrát prošel a mohl bych procházet pořád dokola.

Taky v některých hrách jsou místa, kde rozhodne náhoda (nikoli skill nebo vybavení, nebo znalost ...), jestli mě to pustí dál, nebo hodí pěkný kus zpátky. Takže poté, co si ty cesty projdu nemám problém tu hru sejvnout před tím náhodným bodem a pokud mě to zase hodí zpátky, tak to loadnout a zkusit znovu jen ten poslední krok, jestli náhoda vyjde jinak.

Na druhou stranu podobně používám i nedotaženosti v opačném gardu, třeba v původní Civilizaci jsem mnohokrát zredukoval počítačové protivníky na jedno město, které jsem obklopil setlery, takže se v tom městě nedalo nic rozumně budovat, a pak se nerušeně věnoval zavlažování Sahary a podobným projektům, zatímco protivník neměl zdroje, aby mě napadal a setleři neměli zbraně, aby ho dorazili, takže mi hra a zábava předčasně neskončily "vítězstvím" :)

A taky občas aplikuju podivné strategie, například v Arena:Daggefall se dalo si vymyslet vlastní "class" a úroveň postavy (a tedy i nepřátel) se odvozovala od úrovně "hlavních skillů" té classy. Takže jsem si udělal takovou, kde hlavní skilly byly nedůležité (jako skákání, dýky, palice) a důležité skilly (meč a magie) byly jako "vedlejší". Takže jsem se mohl naučit co jsem chtěl jak jsem chtěl (teda s minimálními příjmy za nízkoúrovňové potvory a s minimálním vybavením kvůli nízkoúrovňové postavě), prolézt spoustu lokací a hlavní linii, kde se důležité questy otevíraly až podle úrovní si posunovat podle toho, jak jsem se cítil připravený (tím, že jsem tam prostě skákal tak dlouho, až jsem se v tom zlepšil, nebo mlátil palicí nezabitelnou krysu, až mi i ta palice naskilovala a tak jsem vyleveloval kam jsem chtěl a zůstal tam jak dlouho jsem chtěl). Já jsem se tím bavil velmi a dlouho, takže pro mě ta hra svůj účel splnila :) Naopak bug s Rusty Dagger jsem záměrně nevyužíval, protože by to tu hru rozhodilo moc.

Takže na jednu stranu si "pomáhám", na druhou stranu si tím hry zbytečně nekazím.