Pět rozhodnutí v několikaset hodinové hře.

Chápu, že v tom případě blbej konec zamrzí, ale když na tom máš stovky hodin, tak sis hru užil a o to tam jde především, ne?
Já to beru tak, že u RPG her je příběh jen šňůra, na které jsou navěšeny bonbony. Jde o to si vychutnat každý jeden, co na té šňůře visí a ne jen přeručkovat na konec provazu a říct: "další hra dohrána".