Mě by spíš zajímalo, proč se každý vrací zrovna do doby svého dětství a ne o kousek dál, třeba do první světové války, kdy rekruti s puškama v ruce běželi proti kulometu v zákopu. To muselo být vzrůšo a ne ty dnešní pokémoni a pořád sedět doma u počítače. Hrůza.
Nebo ještě o pár desetiletí zpět, kdy byli třeba veřejné popravy na náměstí běžnou věcí, návštěvy kostelů povinností, atd.
Každý jen připomíná dobu, kdy nic nebylo a člověk musel být šťástný, když si házel s kostkou na dvorku nebo kopal do míče.

Napadlo někoho z vás, kdo tu mele o tom, co dělal zrovna on, že každý si chce svůj život prožít jinak a zrovna váš život třeba nikdo jiný než vy už žít nechce ? Chápu, že to je pro mnohé nepochopitelné, strašná urážka, hanba,atd., že je nikdo nechce napodobovat, ale nejlepší bude, když to třeba s pomocí psychiatra zkusíte překonat.