Kdyby byly deskové hry jako videohry...

- Velká část her by byla jen pro jednoho hráče a většinu z nich by spousta hráčů dohrála jen jednou a pak navždy odložila do skříně.

- Před vybalením z krabice byste museli podepsat několikastránkovou smlouvu ohledně pravidel, jak se hrou zacházet. Tato pravidla by neměla nic společného s pravidly hry jako takové, zato by vás stavěla na hranu zákona, kdybyste svou krabici půjčili sousedovi.

- Před každou partií byste museli zavolat vydavateli, nadiktovat mu výrobní číslo z krabice a ověřit tak, že hra je vaše. Pokud vám zrovna nejde telefon, na hraní zapomeňte. Některé hry dokonce vyžadují hovor trvající celou dobu hraní, při jeho přerušení naskáčou figurky zpátky do krabice i vprostřed partie.

- Pokud se vás na herním večeru sejde víc, každý by musel vlastnit svou krabici téže hry a vydavateli musí před hraním zavolat všichni.

- Jediná možnost, jak si zahrát deskovku, jejíž vydavatel už neexistuje, je sehnat si ke hraní ty správné krekry.

- Po oprášení hry, kterou jste měli půl roku ve skříni, byste před partií museli čekat, než od výrobce přijdou poštou nově natištěné kartičky.

- Za dvacku byste si mohli koupit silnější figurky nebo vítězné body do jedné partie. To by vám sice přinášelo častější vítězství nad nemajetnými kamarády, ale zase pomalu odnášelo ty kamarády...

- Při návštěvě u kamaráda, kterému jste se chtěli hrou pochlubit, byste zjistili, že si nezahrajete, protože má zastaralý stůl.
A pokud byste u něj vůbec dokázali hru vybalit a nachystat, začal by se jeho stůl šíleně přehřívat.

- Některé hry sice byly vyrobené pro světlý stůl (a vy máte tmavý), ale ty hry máte tak rádi, že jste ochotní si kvůli nim pořídit malý světlý stoleček, položit si jej na váš tmavý a na něm teprve hrát. Ale taková hra je pomalejší a někdy i nestabilní - může se snadno převrátit a spadnout.

- Když konečně rozehrajete svou novou karetní hru, na kterou jste se dlouho těšili, brzy zjistíte, že po každém kole hráčů hrají tři kola samy karty a posouvají tak hru neustále dopředu bez vašeho přičinění.

- Při otevření krabice s hrou je mezi jinými věcmi i zamčená krabička se vzkazem: "Bonusový balíček karet ke hraní. Odemkněte pořízením klíče jen za 200 korun."

- V městské knihovně byste našli seznam speciálních vět, které pokud jsou při hře vysloveny, začne vaše kostka házet samé šestky nebo na vás nemají efekt útočné karty kamarádů. Obyčejně si toho bohužel kamarádi po pár pokusech všimnou a vyhodí vás od stolu.

- Při hraní některých komplexnějších deskovek by se občas mohlo stát, že by se vám hra zastavila, nešlo pohnout s žádnou figurkou a když se hra později znovu uvolní, zjistíte, že mezitím uběhlo několik kol a vy jste prohráli.

- A co teprve když si po škole nebo po práci zajdete do masivní herní čajovny. Sednete si k nějakému stolu, ale hrají tam příliš silní hráči a nadávají vám do kokotů, jinde zase používají herní plán, který neznáte zpaměti, takže nevíte, kam máte posunout figurku, některé stoly jsou prázdné a hra se hraje sama. Hráči si mezi stoly různě přesedávají, odcházejí a přicházejí noví a s přibývajícími hodinami se čajovna naplňuje různými pochybnými existencemi. Někdy navážete přátelství se stejně smýšlejícím hráčem, ale nikdy se nedozvíte, že je třeba o 15 let mladší, nebo že se převléká za opačné pohlaví.
U některých stolů navíc sedí banda poláků, kteří každou chvíli ztrácí kostku, padají pod stůl nebo si pletou své a soupeřovy figurky.

- Hry vydané v posledních deseti letech obsahují navíc zpravidla jednoho pracovníka výrobce. Ten má dobře padnoucí oblek a povzbuzuje při hraní - po prvním zamíchání balíčku vás pochválí, připne vám odznáček s nápisem "Profi míchačka" a slíbí, že pro vás má připravených ještě dalších 245 metálů. Odznaků uděluje celou řadu, ještě ale nikdo nezjistil, za co dává tu velkou plaketu s nápisem "Král světa".

- Některé hry jsou tak otravné, že jim stačí ukázat váš bloček s adresami a hned by samy od sebe posílaly dopisy s obrázky kraviček a traktůrků vašim kamarádům, naléhavě a často je žádajíc o přidání se do partie.

- Pokud si hru nekoupíte a místo toho ji seženete zadarmo na pololegální tržnici, může se stát, že si krom figurek a kartiček přinesete třeba i malé trojské koníky plné červotočů, kteří vám prolezou celý hrací stůl skrznaskrz, ba dokonce mohou přelézt do jiného nábytku.

- Mimochodem, slyšeli jste o brutálnosti některých deskovek? Výrobci do nich přidávají speciální kartičky s kapkami krve a čím víc je jich ve hře, tím lépe se hra prodává. Jenže to hrají i malé děti, které mohou snadno získat dojem, že když figurce ulomí nožičku, že to v reálném životě nebolí! To je pak voda na mlejn aktivistů za dětskou výchovu!!!

...a v neposlední řadě by deskovky budily hádky doma, protože se od nich nedá odejít k domácím pracem, člověk by ztratil herní progres.

Zdroj: malá úvaha z fóra o deskových hrách na nyx.cz