Pokud hru koupenou neměl, je při jejím stažení "pirát" právně i morálně. To, že se (tady, teď) nedá sehnat, není důvodem, proč by ji měl člověk "ukrást".

Má-li člověk zakoupenou hru (na CD/DVD) a stane se mu, že se médium nezaviněně poškodí (rozletí se v mechanice), stažení oné hry odněkud z webu je snad morálně obhajitelné. Člověk kupuje licenci na hru, ne samotnou hru. Má to ale několik <ale>:
- stažená hra sama o sobě obvykle není spustitelná, je nutno použít crack či médium různě emulovat/simulovat (slabé sektory atd). Tohle je už jednoznačně v AZ zakázáno (obcházení ochrany)
- pokud si médium poškodí člověk sám svou neopatrností nebo je ztratí, podle mě ani morální právo na stažení nemá. Když si koupím rohlíky a cestou domů mi vypadnou z děravé tašky, také nemám morální právo si v pekárně nárokovat náhradu.

Je to ale stejně jen (tak trochu zbytečná) akademická úvaha, protože morální právo je k ničemu. Platí právo autorské, morálním se před soudem neuhájíš. Morálním právem lze obhajovat snad akorát výčitky vlastního svědomí.

-------
Slova v úvozovkách jsou běžně používána, i když z právního hlediska jde o nepřesnou/matoucí terminologii.