1. Jsem solitér a nebaví mě hrát s někým (poslouchat ho, velet mu, domlouvat se s ním)
2. Jsem opatrný hráč a nebaví mě zběsilé útočení (není-li to ve hře jednoznačná nutnost), při kterém musím neustále skákat jak debil, aby mě někdo neodpravil.
3. Nebaví mě hra, trvající od respawnu do smrti v délce několika, maximálně několika desítek vteřin
4. Rád si v klidu procházím kdejaká zákoutí hry, ideálně po vykosení všech nepřátel. Z tohoto důvodu moc nemám rád jejich respawnování.
5. Křičet v kanceláři pár roků před důchodem do mikrofonu (v rámci nějakého coopu), sám před sebou bych si připadal jak idiot.
6. A hlavně, vůbec, ale vůbec mě to neláká. A stejně bych byl skoro pořád ten zabitý.

Čas od času si ještě tak maximálně zajedu nějaký online závod, třeba v rámci TDU2, Watch Dogs a podobně. Kdysi jsem trochu hrál na uzavřeném serveru GTASA. A někdy před dvaceti lety s manželkou Dooma po síti (e1m1). Párkrát po internetu Soldier of Fortune 2, Unreal Tournament 2004 (Onslaught).