Podle mě tyhle hry mají sentimentální hodnotu maximálně pro lidi, kteří je hráli v dětství.

Já hrál SS2 až po čtyřicítce

Pravda (a jak píše radar, snad ne TEN radar z Živě tak před deseti lety? ), teenagery rozmazlené koridory to asi neosloví. On System Shock 2 nebyl nijak zvláště oceňován ani po svém vydání. Kdo se ale do něj hluboko zakousl, nepovolil až do závěrečného outra. Bohužel na cliffhanger zatím žádný SS3 nenavázal.

Osobně lepší hru neznám.