Podruhé už to není nikdy ono, protože už víš, do čeho jdeš. Takto jsem znovu hrál Gothic 3, protože jsem nostalgicky zavzpomínal, jak mě to poprvé strašně bavilo, ale při druhým hraní už jsem znal herní svět, kde co hledat a už to ztratilo to kouzlo objevování, už víš, kde na tebe co čeká a co najdeš.

Když hraju RPG podruhé, tak obvykle dělám jiný rozhodnutí, alespoň v hlavní dějové linii. Ve F:NV jsem to poprvé dohrál se ziskem pro sebe, podruhé za Caesara, kterej se může jevit jako záporák, až to někdy sjedu potřetí, tak to dám za NCR. Takto jsem zkoušel převrátit Zaklínače, všechna rozhodnutí naopak, abych viděl, co to později udělá (čarodějnici v prvním aktu poprvé zachránit, podruhé upálit). Bohužel, změny jen kosmetický. Zaklínače 2 jsem hrál jen jednou, ale soudím, že rozhodnutí v prvním aktu má za následek volbu strany válečnýho konfliktu a celý druhý akt se pak odehrává na jiné straně bojiště, podle předchozí volby. Na to se docela těším, takovýto následky rozhodnutí jsem v žádné jiné hře ještě neviděl, obvykle to samotnou hru až tolik nezměnilo. Možná Mass effect, ale ten jsem nehrál.