Neřekl bych, že vždy.
Už jenom logicky - daleko kvalitnější bude výtvor, kdy se soustředíš na jednu věc a poté na jinou, než na obě dvě dohromady, což moc dobře nejde (jako řídit auto a číst u toho). Tipnul bych si, že tak 1 člověk z 1000 má ten dar vytvořit kvalitní dílo (LP), aby mělo hlavu a patu na jeden zátah. Proto se to obchází tak, že hraješ sofistikovaně a potom to dodabuješ promyšleným, smysluplným komentářem, který diváka upoutá a není to jak 99% dnešního LP moru, kdy ten dotyčný opakuje fráze; neví, co říct; samé ehm, ehm, dlouhé odmlky a výsledkem je nudný komentář bez šťávy a větné intonace (jako kdybys předčítal na pohřbu, hrůza).

Třeba AuZZie. A toto video.
Nemá sice prefix "LP", ale nijak se neliší od jeho dalších LP. Už jen z první minuty je zřejmé, že je to dodabováno posléze (00:52-00:59 krásný příklad, nebo třeba v průběhu, kdy se dozvíš, že mu to ještě oplatí ke konci, co ho jeden zabil atd.)


A jedna z definic LP.

Definition of "let's play"
To establish let's play as a genre, I first have to describe just what is a let's play. In simplest terms, a let's play is sampling of a video game joined to commentary. It is a combination of the video game itself, whether by film or photography, accompanied by the commentary of the player and their play.

While these two elements are always present, the rest is variable. The format could be in writing accompanied by screenshots, or film accompanied by disembodied voice. The commentary could be live (to the game play) or inserted afterwards.